Město Cheb je neodmyslitelně spjato se jménem generalissima císařské armády Albrechta z Valdštejna, který za jeho hradbami nalezl smrt jednoho pošmourného únorového večera roku 1634. On a jeho důstojníci zde byli zavražděni lidmi najatými samotným císařem Ferdinandem II. Habsburský panovník se nechal přesvědčit Valdštejnovými nepřáteli o jeho zradě a podepsal dekret, kterým ho nepřímo odsoudil k smrti. Tento čin se výrazně zapsal do dějin našeho města. V roce 1874 bylo otevřeno městské muzeum, kde mohli návštěvníci mimo jiné vidět osobní věci Albrechta z Valdštejna (např. jeho boty, límec atd.)
Na počátku 20.století se objevily snahy o ještě větší zviditelnění Chebu jako Valdštejnova města a tak se roku 1908 poprvé konaly Valdštejnské slavnostní hry. Zlatým hřebem měl být příjezd družiny Albrechta z Valdštejna do města. Obyvatelé Chebu slavnostně nazdobili domy, oblékli se do historických kostýmů a město se rázem přeneslo do roku 1632, kdy sem Valdštejn opravdu přitáhl se svým vojskem. Na náměstí před Špalíčkem vyrostla tribuna, kde probíhaly rytířské turnaje, holdovací tance dívek nebo tradiční mávání prapory tovaryšů cechu řeznického. Jednalo se o starou výsadu, kterou obdrželi řezníci roku 1412 za statečnost při obléhání hradu Neuhasenu. Šlo o to, kdo dokáže ujít určenou vzdálenost s nejlépe rozevlátým praporem. Byl to jeden z četných místních zvyků, který vždy provázel tanec a veselí.
Na chebském hradě byla pod širým nebem uváděna divadelní hra "Založení města Chebu" (Die Gründung Egers) od německého autora Franze Dittmara, která se celá nesla ve velmi protičeském duchu. Valdštejnské hry se následně opakovaly v roce 1909 a 1911, přičemž jejich scénář se lišil jen v nepatrných detailech. U příležitosti posledních předválečných valdštejnských slavností v roce 1911 byla nastudována nová hra s příznačnějším tématem "Na císařském hradě" (Auf der Kaiserburg) pojednávající o obsazení Chebu Sasy v roce 1631 a jeho osvobození valdštejnskými vojsky o rok později. Autor zde ve svých nacionálních výpadech ještě přitvrdil. Hudbu v obou případech zkomponoval dr. Heinrich Schmidt z Bayreuthu. |
|
