Muzeum Cheb

Více než před třemi roky mě oslovila ředitelka Stadtmusea Deggendorf Birgitta Petschek-Sommer s nápadem uspořádat přeshraniční výstavu na téma knedlík. Přiznávám i dnes, že jsem byla velice a velice rozpačitá. Bylo to v době, kdy se nejen připravovala zemská výstava Bayern-Böhmen ve Zwieslu, ale kdy jsem i uvažovala o tom, že kuchyně Chebu a Chebska, odlišná od všech regionů Čech, Moravy a Slezska, je dnes prakticky neznámá a nehodna publikování. A chebské knedlíky patří skutečně ke gastronomickým unikátům. Snad to byl tento impuls a konzultace s Dr. Elisabeth Fendl, odbornou pracovnicí Künzigova institutu z Freiburgu, co rozhodlo, že jsem kývla na partnerství přeshraničního projektu o knedlících. Birgitta mi představila i další partnerskou kolegyni, Brigitte Korn, ředitelku Haus der fränkischen Geschichte na hradě Abenberg. Sešly jsme se, mailovaly, telefonovaly a myšlenka představit knedlík jako součást společné kulturní a kulinární historie Čechů, Bavorů a Franků dostala svůj konkrétní rozměr.

Výstava Kloss - Knödel - Knedlík měla svoji premiéru v Deggendorfu v roce 2007, v loňském roce byla v modifikované podobě představena na hradě Abenberg a nyní výstavu pořádáme v Krajském muzeu Karlovarského kraje, v Muzeu v Chebu. Zde přizpůsobujeme českému prostředí nejen název projektu Knedlík - Kloss - Knödel, ale i výstava je prezentována v kontextu českého prostředí s důrazem na český akcent. Výstava je zahajována v den, kdy v Chebu začínají tradiční Valdštejnské slavnosti a sám vévoda v doprovodu radních města tuto výstavu zahájí. Právě v domě, který se mu 25. února 1634 stal osudným. Snad to svým způsobem připomene velkou osobnost ovlivňující dějiny Evropy, ale i vyhlášeného labužníka. Až při práci na přípravách projektu jsem si plně uvědomila, že Knedlík - Kloß - Knödel je nejen oblíbeným pokrmem Čechů, Bavorů a Franků, ale i v Durynsku, ve Falci, na Slovensku, Rakousku či Slovinsku. Knedlík je skutečně nejen součástí středoevropské sounáležitosti, ale i dokladem často nejednoduchých vztahů mezi Čechy, Bavory i Němci. Poznávání a setkávání se stále živou historickou kulinární tradicí nás nutí k přemýšlení o všem, co nás spojuje a jak hluboko je zakořeněna v kultuře běžného života. Knedlík hraje rozdílnou roli v kultuře a životě sledovaných regionů. Na rozdíl od českého prostředí, tak knedlíky, které ať už se jmenují Kloß, Knödel, Knöpfe, Gnedl, Glöpfe, Gnidla, Gnedl, Glöös, Kniala, Pfĺnnaknia(d)la, Kartoffelpuffer či Getzn jsou vrostlé do kulinární současnosti, populární a lidové hudby, mají svá muzea či expozice, jsou i součástí tradovaných místních pověstí. A to je v českém prostředí minimální jev.

Historické pověsti Deggendorfu připomínají rok 1266, kdy starostova žena hozeným knedlíkem zahnala špeha vojsk Přemysla Otakara, který město obléhal, obdobná historka je situována do roku 1430 při obléhání husitskými vojsky. Prostě město nehladoví, když může knedlíky zahánět obléhatele. Pak se nemůžeme divit, že Deggendorfský knedlík je stavěn na vrchol zdejší kulinární dovednosti. Z 18. století jsou i "knedlíkové historky" z Ambergu - také mající vztah k Čechám. Na výstavě je prezentována i novodobá, v celém světě medializovaná historie střílení knedlíků z roku 1967 v bavorském Pasingeru, kdy se střílelo zvláštním prakem proti stíhačkám Starfighter, které dělaly neúnosný hluk obtěžující obyvatele městečka. Z naší strany poprvé prezentujeme knedlíkový příběh z Karlových Varů. Dr. Stanislav Burachovič vybádal v karlovarské historii příběh o chystaném příchodu pruského vojska do Karlových Varů, které se nakonec neuskutečnilo, a tak ve městě museli konzumovat ještě několik dní knedlíky, které původně měly posloužit k nasycení pruského vojska v roce 1866. Také jsem pátrala, ve které české či moravské písni se zpívá o knedlících. Žádnou jsem nenašla, jen tu o švestkových knedlících, co má každý rád… a k mému překvapení jsem v Deggendorfu zjistila, že je dokonce bavorská lidová píseň o tom, že nejlepší švestkové knedlíky dělají české kuchařky.

Ale co u nás na Chebsku? Nezklamal mne legendární znalec Chebska PhDr. Jaromír Boháč, který objevil báseň o chebských knedlících. Napsal ji hrabě Klemens Zedwitz - Liebenstein z Libé u Chebu. Je také v našem sborníku otištěna. A také mne potěšil i otázkou, zda vím, proč se na Chebsku nevyskytují trpaslíci. To jsem opravdu nevěděla. Odvolával se na knihu: Gradl, H.: Sagenbuch des Egergaues, Eger 1913, s. 28 Zwergetreiben, kde se píše, že trpaslíci v Egerlandu měli kdysi takový pěkný zvyk, že nepozorovaně kradli selkám knedlíky z hrnců. Ty, když to zjistily, začaly hrnce hlídat i při vaření. Na to trpaslíci prohlásili, že na Chebsku už se nedá žít, protože selky počítají knedlíky už i v hrncích, a z Chebska tak navždy odešli. Složitými cestami, s tradičními obtížemi získávání fi nančních prostředků pro kulturní a muzejní projekty obzvlášť, dnes otevíráte dvoujazyčný sborník příspěvků spoluautorů trilogie výstav. Věřím, že se nám podaří ukázat a především upozornit na společný i rozdílný charakter tohoto oblíbeného jídla přes hranice Čech a Bavorska, ale i na území sousedním. Jsem ráda, že jsem mohla při kooperaci na tomto projektu poznat a spolupracovat s kolegyní Birgittou Petschek-Sommer, která je autorkou myšlenky projektu, a celou řadu dalších kolegyň z německých muzeí. Věřím, že i v budoucnu budeme spolupracovat na dalších projektech.

Chtěla bych poděkovat nejen všem autorům výstav, příspěvků do sborníku, zástupcům zřizovatele muzeí, mediím nám nakloněným, partnerům výstavy, kolegům a kolegyním z bavorských i českých a moravských muzeí za zapůjčení exponátů, zástupcům firem vyrábějící knedlíky či knedlíkové směsi, Karlovarskému kraji a také radním a přátelům starobylého Chebu. A především Evropské unii za finanční prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Za kolektiv autorů: PhDr. Eva Dittertová, ředitelka Krajského muzea Karlovarského kraje p.o.