VALDŠTEJNSKÁ OBRAZÁRNA  
 
-
Součástí kolekce předmětů převezené z Valdštejnského paláce do Chebského muzea v roce 1978 bylo
i patnáct podobizen údajných členů rodu Valdštejnů zobrazených v celé postavě
a dvě podobizny zobrazené v polopostavě.
-
Burian Ladislav
z Valdštejna ?
Karel Leonard,
hrabě z Harrachu ?
Eleonora II. de Gonzaga, princezna mantovská
-
-
Celý soubor byl do Chebu převezen ve velmi špatném stavu, od 50. let 20. století byly obrazy odloženy na půdě Valdštejnského paláce a vystaveny extrémním podmínkám, stav většiny z nich byl havarijní. Odbornému posouzení bránil špatný stav obrazů, pokrytých rozsáhlými přemalbami a ztmavlými laky. I přesto se u nich předpokládala značná umělecká kvalita. V původním návrhu nové expozice Chebského muzea, který vznikal v letech 1985 – 1989 (za kol. autorů: Dr. Jaromír Boháč), bylo počítáno s vystavením obrazů v expozici s valdštejnskou tematikou. V roce 1983 soubor začala restaurovat ak.mal. Ivana Přibylová a v roce 1994 se restaurování ujal ak. mal. Pavel Blattný, který si posléze tento soubor obrazů zvolil jako téma diplomové práce k ukončení studia dějin umění v Ústavu dějin umění FF UK v Praze. Po ukončení restaurátorských prací a obhájení diplomové práce Pavla Blattného se vedení Muzea Cheb s přihlédnutím k novým objevům rozhodlo celý soubor poprvé veřejnosti trvale zpřístupnit v podobě portrétní valdštejnské obrazárny v Muzeu Cheb.
-
Pro vybudování obrazárny bylo využito prostoru dřívější velké výstavní síně ve druhém patře podle návrhu a architektonického řešení ing. arch. Zdeňka Franty z Mariánských Lázní. Soubor valdštejnských obrazů má bohatou historii svého uložení. Obrazy se nacházely na zámcích patřících rodu Valdštejnů např. na Duchcově, v Mnichově Hradišti či v Třebíči. Pavel Blattný při své uměleckohistorické a restaurátorské analýze zjistil, že jednotlivé nápisy a erby, označující portrétované postavy jako členy valdštejnského rodu, jsou druhotné. Většina nápisů celkem u 15 obrazů může pocházet už z konce 17. století, ale nepochybně z první poloviny 18. století.
-
Tento soubor tvoří jádro rodové galerie, která byla doplněan dvěma ženskými podobiznami na sklonku 18. století či na počátku 19. století. Druhotně v několika etapách byly domalovány i erby. Kromě nápisů a erbů, které se prokázaly jako domalovány, je důležitá otázka vzniku obrazů a skutečné osobnosti portrétovaných. Velmi překvapivá je identifikace Dietricha z Ralska s císařem Matyášem, dámy ve žlutých šatech s císařovnou Eleonorou (manželkou císaře Ferdinanda III., šlechtice v tmavém oblečení jako mantovského vévodu Carla I. A domnělého Hynka z Valdštejna pak s Ferdinandem Ernstem z Valdštejna. Zvláště překvapivé je, že identita zobrazeného byla měněna i v případě prokazatelně původních podobizen členů valdštejnského rodu, např. u obrazu Viléma I. Kunmana Monocula, který se ukázal být portrétem samotného Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského, a u domnělého portrétu Hynka z Valdštejna, který je portrétem Ferdinanda Arnošta z Valdštejna. Velkým přínosem Blattného zkoumání je připsání autorství portrétu císaře Matyáše Lucasi van Valckenborchovi a jeho datování do roku 1590, u domnělého Haška z Valdštejna byla objevena signatura a autorem je Frans Luycx a taktéž připsání portrétu císařovny Eleonory Fransi Luycxovi lze akceptovat.
-

Návštěvník portrétní galerie si rozhodně položí otázku, zda jsou obrazy seřazeny v obrazárně dle nějakého systematického klíče, či jde o výběr a řazení zcela náhodné, tak aby se na stěny pověšené obrazy prostě vešly. Na otázku najdeme odpověď v kapitole 5 katalogu, kde vysvětluje ak. mal. Mgr. Pavel Blattný:

"Obrazy Dietricha z Ralska? a Jana z Valdštejna? jsem se rozhodl zařadit na začátek, protože jsem je restauroval jako první, jevily se mi jako nejstarší a jedná se o půlportréty. Následujících 15 podobizen je již v celé postavě. Hašek z Valdštejna? přišel při restaurování na řadu jako třetí. Po zjištění Luycxova autorství mi připadalo logické zařadit jako další Dámu s vějířem ve žlutých šatech (Eleonoru II), neboť autorství Luycxe u tohoto obrazu je sotva zpochybnitelné. K zařazení Wilíma?, Maxmiliána?, Ladislava? a Bernarda Jana z Valdštejna ? pod čísla 5., 6. 7. a 8. mě vedlo přesvědčení, že uvedené obrazy stojí Luycxovi blízko nebo že s ním nějakým způsobem souvisejí – buď jeho podílem na vypracování obličejů a rukou nebo spoluúčastí jeho neznámých žáků či spolupracovníků. Rudolfa z Valdštejna? se během času podařilo identifikovat jako Heřmana z Questenberka, proto jsem za něj zařadil Hinca Jana z Valdštejna?, o kterém jsem myslel, že by mohl být jeho bratrem - Gerhardem z Questenberka, jak se zdálo ze srovnání s jeho grafickým portrétem, nebo - vzhledem k erbu Lichtensteinů - Castelcornů, který se na obraze nacházel, by mohl portrétovaný být i Pavlem hrabětem Lichtensteinem-Castelcornem. Největším problémem bylo zařazení portrétu Šlechtice v tmavém oblečení. Tato podobizna souvisí svojí představenou, kulisovou figurou a krajinným pozadím s bitevním výjevem s kat.čísly 5., 6., 7., 8., proto byl obraz zařazen za ně. U podobizen Albrechta z Valdštejna? a Marie Isabely z Harrachu? se nesporně jedná o pendanty - jejich zařazení pod kat. č. 12 a kat.č. 13 se mi zdálo logické, i když se jejich identita proti původní změnila. Podobizna Vilhelma I. Monocula byla komplikovaná pozdější přemalbou oka a nápisu. Vzhledem k tomu, že nápis i páska jsou součástí historické hodnoty obrazu, rozhodl jsem se tyto přemalby při restaurování neodstranit. (Podobně tomu bylo i s nepůvodními nápisy a erby na dalších obrazech, které jsem restauroval). Zjištění identity portrétovaného se zdálo skoro nemožné, proto jsem jej zařadil za podobně obtížnou předchozí dvojici. (Jeho totožnost s Albrechtem z Valdštejna mě nakonec samotného překvapila). Identifikace osoby, publikované v literatuře jako Maxmilián z Valdštejna se zdála být zpočátku naprosto zřejmá. Atributy nejvyššího sudího odpovídaly jeho společenskému postavení. Na řadu předcházejících portrétů neznámých osobností jsem tedy chtěl navázat konečně konkrétní osobou synovce Albrechta z Valdštejna - Maxmiliánem, který Valdštejnský palác po Albrechtovi obýval. (I totožnost tohoto obrazu se však později změnila v osobu Jáchyma Oldřicha Slavaty). Dáma v červených šatech byla nápisem deklarována jako Kateřina z Harrachu?, jako Maxmiliánova choť. Proto byla zařazena za údajnou Maxmiliánovu podobiznu. (Tato dáma zůstává však stále v anonymitě). Podobiznu Hinca z Valdštejna? se podařilo určit jako zásnubní portrét Arnošta, hraběte z Valdštejna, syna údajné předešlé dvojice, proto byl zařazen pod číslo 17."

-
Některé obrazy měly silně poškozené rámy, některým obrazům rámy dokonce chyběly. Součástí restaurování bylo i provedení eventuálně nového rámu nebo oprava stávajícího. Tyto práce prováděl konzervátor CHM Václav Klečka. Součástí obrazárny je taktéž tzv. předsálí, kde je vystaven obraz "Jindřich z Valdštejna předvádí králi Přemyslu Otakarovi II. před tažením proti pohanským Prusům svých 24 synů." Obraz restauroval v letech 1995-1998 ak. mal. Pavel Blattný. Od roku 1978 je obraz umístěn v Muzeu Cheb, předtím byl součástí inventáře zámku Mnichovo Hradiště, jak zjistil restaurátor, a to v roce 1749. Později byl převezen do Valdštejnského paláce v Praze. V 50. letech 20. století byl obraz stržen z napínacího rámu, vícekrát přeložen a odložen respektive vyhozen na půdu Valdštejnského paláce, kde došlo k jeho destrukci vlivem zatékání. Před restaurováním byl zjištěn havarijní stav obrazu, i při minimální manipulaci malba opadávala, křehké plátno bylo na krajích uhnilé, zvětralé atd. Po konzultaci s památkáři a historiky umění bylo rozhodnuto vzhledem k existenci předlohy, že chybějící části obrazu budou včetně nápisu rekonstruovány. Bylo rovněž doporučeno zhotovení repliky rámu z 19. století. Poprvé rodovou scénu zobrazil Karel Škréta svým návrhem rytiny Daniela Wussina pro Valdštejnské "Amphiteatrum gloriae". Až na několik odchylek kopíruje neznámý malíř svoji předlohu celkem věrně. Vedle obrazu jsou vystaveny barevné fotografie z průběhu restaurování a hlavně fotografie zobrazující, jak obraz vypadal před restaurováním.
-
V úvodní části obrazárny je návštěvník seznámen s průběhem některých restaurátorských prací, jsou zde vystaveny ukázky možností pomocných technik při restaurování jako např. RTG a infra záření, je zde vystaven rentgenový snímek hlavy Ernsta z Valdštejna. Návštěvník zde vidí, jak malíř maluje kopii obrazu. Na stěně visí kopie obrazu Ernsta Valdštejna kterou namaloval v roce 1997 Tomáš Lahoda pro Carla Albrechta Valdštejna. Pan Valdštejn byl tak laskav a kopii obrazu muzeu zapůjčil po dobu, než pan Lahoda namaluje další kopii obrazu pro muzeum. Vedle obrazu jsou vystaveny barevné fotografie jednotlivých fází postupu při malování obrazu. Dále jsou vystaveny způsoby techniky malby a také text o rodových portrétních galeriích z pera restaurátora ak.mal.Mgr. Pavla Blattného.
-
 
Albrecht z Valdštejna
Valdštejnské exponáty
Valdštejnská obrazárna
Valdštejnův okruh
Kalendárium
Pobyty v Chebu
Valdštejnova smrt