Muzeum Cheb

Osobnosti J. B. Neumanna bylo tematicky věnováno Chebské setkání pořádané Městem Cheb ve dnech 15. a 16. 8. 2003. Při této příležitosti byla odhalena na Domě Balthasara Neumanna na Františkánském náměstí pamětní deska a jako součást rozšířené expozice byla v Krajském muzeu Cheb otevřena dlouhodobá výstava. Při zahájení výstavy se konal koncert barokní hudby v podání souboru Lyra da Camera, který byl pořádán v rámci Festivalu uprostřed Evropy.

Výstava byla do roku 2007 součástí expozičního okruhu muzea Cheb.

Johann Balthasar Neumann - barokní stavitel

Balthasar Neumann patří bezesporu k nejvýznamnějším rodákům města Chebu. V průběhu svého života se stal uznávaným a žádaným architektem, jehož stavitelská činnost pozoruhodně završila tzv. dynamické baroko, tedy jednu z nejvýraznějších etap novověké evropské architektury.
Neumann se narodil v posledních lednových dnech roku 1687 jako sedmé dítě Hanse Christopha Neumanna a jeho ženy Rosiny. Pokřtěn byl dne 30. ledna páterem Augustinem Rappoltem v městském farním kostele sv. Mikuláše v Chebu. Kmotrem se mu tehdy stal mistr zvonař a kovolitec Balthasar Platzer, který měl později mimořádný vliv na jeho řemeslné znalosti.
Své dětství strávil Balthasar obklopen soukenickým řemeslem, jemuž se rodina, prokazatelně usazená v Chebu od roku 1575, již tradičně věnovala. Jeho rodný dům v bývalé Lodní ulici čp. 12, bychom dnes však jen marně hledali. Na jeho místě ve Smetanově ulici stojí dnes panelové domy čp. 123 – 127.

V roce 1700 se mladý Neumann rozhodl vstoupit do učení právě ke svému kmotrovi Balthasaru Platzerovi. V jeho dílně za Lodní branou získal znalost lití zvonů a děl. Roku 1709 je v městských knihách zmiňována jeho spolupráce na opravě vodovodů v Chebu.
V roce 1711 obdržel Neumann výuční list a jako řádný tovaryš se vydal na vandrovní léta mimo vlast. Zamířil do metropole sousedních Frank, do Würzburgu, kde zakotvil v slévačské dílně zvonů a kanonů mistra Ignáce Koppa. Zde se Neumann seznámil s inženýrem setníkem Andreasem Müllerem (1677 – 1720), který jej osudově ovlivnil a kterého lze označit za prvního objevitele Neumannova talentu. Müller se ujal vědychtivého mladíka a vyučil jej geometrii, zeměměřičství a matematice. O něco později seznámil Neumanna s civilním a vojenským stavitelstvím.
Neumann, který udržoval po celý život přátelské styky s městskou radou Chebu, ji o svých studijních úspěších informuje a zároveň ji žádá o půjčku na nákup „knih, rýsovadel a nástrojů“. Rada se ke svému krajanovi neobrátila zády a i v „časech skoupých na peníze“ půjčila Neumanovi k „získání vědomostí“ celkem 125 zl. Ten nezapomněl a v roce 1722 půjčku městu splatil.

V roce 1713 umírá otec Balthasara Neumanna, a ten se tak na čas objevuje v Chebu. Z podnětu městské rady se zde zabývá projektem přívodu minerálního pramene potrubím od obce Schlada (Slatina) do těsné blízkosti města. Projekt se ovšem nerealizoval a sám Neumannův podíl na celém podniku je nejasný. Zřejmě při této příležitosti odprodal Neumann městu duplikát svého „Instumentum Architecturae, měřidla-kružítka, které sám zkonstruoval a jež mělo sloužit k snazšímu výpočtu a zachování proporcionality sloupových řádů.
Po vzoru svého přítele a učitele Anderease Müllera se rozhodl Neumann v roce 1712 nastoupit vojenskou profesní kariéru, která mu umožňovala stejně jako celé řadě jiných architektů možnost lepší realizace. Z Müllerova adjutanta se záhy stal praporčíkem dělostřelců v oblíbené zámecké setnině würzburského biskupa. Jeho kariéra byla od tohoto okamžiku, až na drobné peripetie, neustálým vzestupem.

V roce 1718 je Neumann jmenován knížecím inženýrem-kapitánem a díky tomuto dobře situovanému postu dvorního zaměstnance si mohl poprvé dovolit také menší domek. V roce 1729 následuje jeho povýšení na podplukovníka dělostřelectva a roku 1741 na plukovníka dělostřelectva franckého okruhu, tedy na hodnost nejvyšší.
Obrat v jeho životě přinesl rok 1719. Tehdy nově zvolený würzburský biskup Johann Philipp Franz von Schönborn přizval Neumanna k velkolepému projektování würzburské rezidence. Neznámý stavitel se tak rázem ocitl mezi tehdejší elitou architektů. Bez jediné větší realizované stavby spolupracuje s architekty zvučných jmen jakými byli Maxmilian von Welsch či Lukas von Hildebrandt. V této vzájemné konfrontaci, ne vždy příjemné, dozrál Neumann v architekta vysokých kvalit a nevšední invence.

Šíře Neumannových schopností a znalostí je opravdu obdivuhodná. Projektuje mosty, ulice měst, zámky, pevnosti, kaple a chrámy, ale také oltáře či ohňostroje. Jeho ustavičné hledání nových a neobvyklých řešení graduje v kostelních stavbách Vierzehnheiligen či Neresheim, kterými završil tzv. dynamické baroko. Vedle vlastní architektonické činnosti rovněž přednáší na würzburské univerzitě vojenské stavitelství a úspěšně podniká. Neumannova sklářská huť exportovala výrobky do celého Porýní.
Rodina Balthasara Neumanna si rozhodně na nedostatek nemohla stěžovat i přes svoji početnost. Z manželství s dcerou tajného rady Marií Evou Engelbertou Schild vzešlo celkem osm dětí. Mezi nimi i velmi talentovaný Ignaz Michael, který se vydal v otcových šlépějích. Balthasar Neumann umírá nečekaně po krátké nemoci dne 18. srpna 1753 ve Würzburgu.

ZPĚT

Expozice muzea

Rozšířená expozice

Počátky a vývoj Chebu

Valdštejnův okruh

Valdštejnská obrazárna

Valdštejnské exponáty

Lapidárium

Chebská keramika