Muzeum Cheb

Součástí expozice muzea Cheb byla od dubna roku 2003 dlouhodobá výstava "Chebský lidový malovaný nábytek", která měla svoji premiéru ve výstavním sále muzea v listopadu roku 2003. Výstava byla ukázkou z bohatého muzejního fondu lidového nábytku.

Vysledovat původ této sbírky je v dnešní době poměrně složitým problémem, neboť neexistuje mnoho dokladů, ze kterých by bylo možno zjistit, jak tato sbírka vlastně vznikla. Jediné doklady, ze kterých lze vycházet, jsou v podstatě pouze torza muzejních katalogů z konce minulého století, soupis muzejních exponátů vrácených muzeu z Německa, pořízený v roce 1945 dr. Sturmem, a neúplný soubor přírůstkových knih od roku 1945.

Také odborná literatura pojednává o chebském malovaném nábytku poměrně skoupě. Nejvíce informací, které se soustřeďují hlavně na popis nejvzácnějších známých kusů, mohou badatelům poskytnout souborné publikace o národopise Chebska, resp. celé severozápadní oblasti Čech (Hoffmann, John, Müller) a předválečné regionální časopisy Unser Egerland a Egerer Jahrbuch. Tyto knihy a články se omezují na popis jednotlivých kusů, celkovým charakterem nábytku, jeho architektonickou stavbou a výzdobou se však v obecném měřítku nezabývají.

Ani české poválečné literatuře, a tím je myšlena odborná literatura až do dnešních dnů, se nepodařilo tento nedostatek odstranit. Oblast Chebska zůstává velmi dlouho v pozadí zájmů československých etnografů. První, kdo tento nezájem prolomili, byli dr. Vilém Pražák a spolu s ním pak dr. Josef Vařeka z Etnografického ústavu ČSAV, kteří se zaměřili na výzkum lidové architektury v této oblasti. Věnovali se výzkumu vzniku a vývoje tzv. chebského domu, čtyřstranného uzavřeného hrázděného statku.

Chebská lidová architektura však není jediným tématem, které se do povědomí odborné veřejnosti dostalo. Poměrně podrobně je zpracována i chebská lidová keramika, o což se zasloužil hlavně dr. Vladimír Scheifler.

Chebský malovaný nábytek však neustále stojí v pozadí vědeckého zájmu. Je pravděpodobné, že tento „nezájem“ je způsoben právě nedostatkem jakýchkoliv pramenů potřebných ke studiu, především ale tím, že je dnes prakticky nemožné opřít se o terénní výzkum. Noví osídlenci po roce 1945 sice původní inventář velmi často dále užívali, ale o jeho původu a stáří nevěděli většinou nic.

Všechny tyto objektivní příčiny vedly k tomu, že do dnešních dnů existuje jediná odborná práce, která byla o chebském malovaném nábytku napsána česky. Jde o obsáhlý článek dr. Miry Mladějovské. Mira Mladějovská se v něm pokusila na základě znalostí získaných ve sbírce lidového nábytku v Chebském muzeu, tak jak byla známá do konce 50. let, a na základě tehdy ještě možného terénního výzkumu vytvořit obecnou charakteristiku nábytku této oblasti.

V depozitáři Muzea Cheb je uloženo na 300 kusů malovaného lidového nábytku. Nejpočetněji jsou zastoupeny skříně a truhly, velice svéráznou skupinu pak tvoří dřevěná půlkruhová křesla, z nichž je nejzajímavější skupina 9 křesel, u kterých jsou balustrádové sloupky nahrazeny vyřezávanými figurkami, které jsou stejně jako většina sloupků polychromované.

Již na první pohled je patrné, že ve všech případech jde o nábytek po technické a konstrukční stránce velmi pečlivě a dokonale provedený, základní tvar u jednotlivých kusů nezaznamenává větších odchylek, lze tedy předpokládat, že ve všech případech jde o práci truhlářskou, a to o práci skutečně zručných truhlářů. Tesařské práce se zde nevyskytují. Toto zjištění je především možno zdůvodnit tím, že dochované kusy vesměs nejsou starší než z 2. pol. 18. století. Dalším důležitým momentem, který nelze opominout, je i to, že poměrně malé venkovské zázemí tohoto nepříliš rozsáhlého regionu bylo vždy silně ovlivňováno samotným městem Cheb. Proto se lze také domnívat, že většina dílen, z jejichž výroby pochází nábytek uchovávaný dnes ve sbírkách Chebského muzea, byla soustřeďována ještě na počátku 19. století právě v Chebu, odkud se nábytek dostával do okolních vesnic.
Jiná situace pak nastala asi přibližně ve 2. polovině 19. století a hlavně na počátku 20. století, kdy pravděpodobně Cheb již zásoboval pouze vlastní okolí, kdežto jiná větší města (Mariánské Lázně, Aš) zásobovala své okolí sama.

Tvar nábytku vychází většinou z baroka, což je velmi dobře patrné na skříních a dětských postýlkách; židle a křesla tvarově čerpají spíše z období renezančního.
Hlavními konstrukčními prvky, které byly převzaty z baroka, jsou hlavně zkosené přední hrany skříní, vytvářející 15-20 cm široké plochy, na které je umísťována další výzdoba, a poměrně vysoké (v průměru 15 cm) profilované římsy skříní, které jsou buď rovné, nebo ostře zalomené tak, že ve střední části vytvářejí jakýsi štít, ve kterém se velmi často nachází jméno majitele nebo letopočet.

Prvky dalších slohových období, hlavně klasicismu a empiru, pronikají více do barevné výzdoby nábytku než do úpravy tvarů. Typickým znakem, který přejímá výroba lidového nábytku z těchto slohových období, jsou rohové sloupky a polosloupky, které nacházíme jak na skříních, tak i na truhlách. Pokud jsou tyto sloupky plastické, bývá to soustružená tyč s jednoduchou patkou a bohatě zdobenou hlavicí ionského typu.

Malovanou výzdobu chebského nábytku je možno rozdělit do tří základních skupin: při výzdobě je používáno květinového dekoru (a to jednak jako motivu centrálního, jednak jako kompozičního doplňku), figurálních motivů a krajinomaleb. Jednu specifickou skupinu krajinomaleb tvoří romantické veduty a druhou malby představující nejznámější místa chebského regionu (Cheb, Chlum sv. Maří u Kynšperka, hrad Seeberg ... - Nb 141).Figurální motivy a krajinomalby bývají v mnoha případech doplněny květinovým dekorem.

U malované výzdoby lidového nábytku je nutné rozeznávat malbu centrální a doplňkovou, která spojuje jednotlivé kompoziční celky. Ústřední motivy bývají až na malé výjimky umísťovány do orámovaných polí, jejichž počet závisí na konstrukci daného kusu.

ZPĚT

Expozice muzea

Rozšířená expozice

Počátky a vývoj Chebu

Valdštejnův okruh

Valdštejnská obrazárna

Valdštejnské exponáty

Lapidárium

Chebská keramika