Muzeum Cheb

Ministeriální rod Notthafftů žil v dnešním příhraničním regionu mezi Bavorskem a Čechami po mnohá staletí. Obzvláště na Chebsku a v okresech Wunsiedel, Tirschenreuth nebo Cham zanechali Notthaffti své stopy. Stáli také u vzniku císařského hradu v Chebu. Rodinná legenda pokládá za zakladatele rodu fríského knížete Radipolda, který táhl ve vojsku Karla Velikého proti Čechům a dostal se tak do Severní marky. Tam se podle legendy zamiloval do překrásné Elsy, kterou unesl z jejího rodného hradu. Ztratil ji však v lese a ve snaze svou milovanou nalézt zabloudil v hlubokém hvozdě. Mezitím porodila těhotná Elsa tři děti, které kojila laň. Na lovu narazil Radipold na tuto laň, jež ho zavedla k milované Else a jeho třem chlapcům. Horu, kde Radipold našel Elsu s dětmi, pojmenovali jeho rytíři Elsenberg (Elsina hora). Na ní postavil Radipold hrad Hirschstein (Jelenní kámen). Stal se tak praotcem rodu, neboť jeho tři synové byli zakladateli rodu Hirnheim, Notthafft a Warter.

Klasický erb Notthafftů je žluto-modrého provedení. Na helmě mezi zlatými buvolími rohy sedí bílý ohař. O tom, jak se na erb Notthafftů dostal právě pes, vypráví stará rodová sága. Podle ní kdysi jeden z potomků rodu odešel do země zaslíbené, a když se ani po 12 letech nevrátil, byl prohlášen za mrtvého. Jednou se k zámecké bráně dostal jakýsi starý poutník, který se dožadoval se vstupu. Byl to zámecký pán pokládaný za mrtvého. Nepoznala ho však ani jeho manželka, ani děti a ani služebnictvo. Pouze starý pes k němu běžel a radoval se z jeho návratu. Tím upoutal pozornost ostatních. Pán se nechal poznat, vyprávěl o svých osudech, a protože žil dlouho v zajetí a hořké bídě, vybral si pro sebe a pro své potomky jméno Notthafft a obraz věrného psa dal do svého erbu.

Ve 13. století založili Notthaffti hrad Vildštejn ve Skalné a hrad v Sokolově. Od roku 1310 jsou členové rodu doloženi jako říšští lesmistři v chebských lesích. Tento post byl ve středověku velmi lukrativním a byl spojen s významnými příjmy - les tvořil důležitý zdroj surovin jako těžbu dřeva, rudy nebo výrobu vosku a medu. Hrad Thierstein umístěný uprostřed lesů se stal jejich administrativním sídlem. Ačkoliv záhy opustili dnešní Chebsko, drželi zde prakticky až do 19. století celou řadu lén. Po odchodu z Chebska se rod šířil směrem do Horní Falce a Dolního Bavorska. Vznikly tak tři hlavní rodové linie: Wernbergové s hradem Wernberg u Weidenu, Weissensteinerové, jejichž sídlem byla dnešní ruina Weissenstein v okrese Tirschenreuth. Třetí linie byla pojmenována po hradě Bodenstein u Nittenau. V 19. století však rod chudne a nejen kvůli své finanční situaci, ale i všeobecným sociálním převratům přichází o svá poslední velká sídla. V roce 1952 vymírá rod Notthafftů po meči.

Rok 2006 se v Chebu nesl ve znamení příhraniční Krajinné výstavy bez hranic, která byla vytvořena spoluprací města Chebu a Marktredwitz. Propojení obou měst je hluboce zakořeněno v jejich společné minulosti. V duchu této příhraniční spolupráce byla koncipována také výstava Po stopách jednoho šlechtického rodu - Notthaffti v Čechách a v Bavorsku, kterou připravilo Krajské muzeum Cheb spolu s Muzeem Chebska v Marktredwitz.

Chebská část výstavy seznámila návštěvníky s kolonizací Chebska v 11. a 12. století a s každodenním životem ve středověku. Jak lidé žili, bydleli, cestovali, pracovali či jak trávili volný čas. To vše bylo ukázáno nejen na příkladu šlechtického rodu Notthafftů ale i na vystavených autentických středověkých předmětech objevených na hradech Thierstein, Weißenstein a ve městě Chebu. Milovníci přírody i historie na výstavě jistě ocenili zajímavé panorama Chebska. V neposlední řadě zaujala i doplňující počítačová prezentace map, fotografií a textů umístěná ve třetí místnosti Výstavního sálu.

Druhá část výstavy instalovaná v prostorách Muzea Chebska v Marktredwitz se zaměřila na časové období od konce středověku do 20. století. Potomstvo rodiny Notthafftů pro výstavu poskytlo cenný inventář jako portréty, obrazy, nábytek, zbraně a mnoho dalších zajímavých exponátů. Mimo tyto výstavní kousky - zhruba od 35 půjčovatelů z mnoha muzeí, knihoven a kostelů - se návštěvníci mohli těšit na nákladně inscenovanou výstavu.

K výstavě byl vydán také rozsáhlý, bohatě vypravený, barevný, česko-německý katalog, v němž se mohou čtenáři dozvědět více o tom, jak vypadal život šlechty v pohraničí v průběhu minulých staletí, jak probíhalo osidlování v příhraničním prostoru mezi Horními Franky, Horní Falcí a Čechami či jak žili Notthaffti na svých hradech i zámcích a jaká práva a povinnosti měli. Zajímavá mohou jistě být také porovnání středověkého života s naším současným - jak se vychovávali děti, jak probíhali svatební hostiny či co bylo pro tehdejšího člověka nejdůležitější.

ZPĚT